Lucie Scholzová

Do soukromých ateliérů Tomáše Třeštíka a Zdeňka a Andrey Lhotákových studenti čas od času docházejí, ale tohle bylo pro prváky poprvé.
Níže téměř magazínový článek od studenta 1. ročníku Fotografická tvorba Petra Doležala.
Pohodlně se usaďte a začtěte se.

Když netekla voda

Byt, ateliér nebo muzeum? To je asi první věc, která vás napadne a nad níž budete přemýšlet ve chvíli, kdy vstoupíte do jedinečného prostoru, který patří Tomášovi Třeštíkovi na pražské Letné. Jedno je jisté – jde o místo, které se neustále proměňuje. A právě teď i díky nám. Je vzhůru nohama. Ve škole neteče voda a alternativní program v podobě pozvání zaujal. Dorazili jsme všichni.  Vypadá to, že takový zájem majitele bytu zaskočil. Káva se podávat nebude (nejsme přece v kavárně a v kuchyni není dost hrnků). První půlhodinku věnujeme bloumání po bytě a konzultacím nad našimi fotkami. Všude tu číhá nějaká inspirace, ať už ve formě uměleckých děl nebo v pečlivě sestavené sbírce filmů. Objevujeme zajímavý mix předmětů, které spolu zdánlivě nesouvisejí, ale zároveň vytvářejí jakousi sbírku sbírek odrážející těkavou pestrost zájmů majitele bytu: Cedule z metra v sousedství filmových plakátů a řádka osmi retro televizí v neonových barvách… Možná tu žije televizní maniak, milovník filmového plátna nebo nadšenec do veřejné dopravy? Tím vším asi Tomáš Třeštík čas od času trochu je, stejně jako pedagogem, který chce inspirovat svoje studenty.

A pak je tu balkon. „Ten“ balkon, na kterém Tomáš Třeštík zvěčnil nespočet lidí. Včetně nás. Cvak. Fotka dokumentuje největší zátěžovou zkoušku, kterou balkon za posledních pár let zažil. Kdybych byl pesimista, přemýšlel bych, pro koho to bude větší rána (pokud bychom spadli). Pro nás nahoře nebo pro chodce pod námi? Naštěstí jsem optimista a balkon nás podržel – doslova. Na Instagramu za to obdržel  téměř okamžitě 1715 lajků a 32 starostlivých komentářů (od rodičů, kolemjdoucích, statiků a dalších více či méně zúčastněných).

Další zastávka – Hrzánský palác v Celetné 12 plný Prague Photo 2022. Originální místo hostilo během července nezvyklé provedení Bulgakovova Mistra a Markétky – představení odehrávajícího se ve všech místnostech historické budovy zároveň. Ta se během čtyřhodinového spektáklu proměňovala „v Jeruzalém, Jaltu, Moskvu i širý vesmír“.  Stejně jako se jednotlivé sály v létě naplnily od podlahy po strop divadlem, byly ve druhé polovině října napěchované XIV. ročníkem výstavy, která tu prostřednictvím 150 fotografií představila galerie a další společnosti zabývající se fotografií včetně škol, mezi kterými nechyběl ani Michael. Naše škola byla součástí tradiční obsáhlé sekce věnované tvorbě nejmladší generace fotografů – studentů a čerstvých absolventů sedmi odborných škol (Slezská univerzita Opava, Západočeská univerzita Plzeň, Střední a Vyšší odborné školy Michael, Vysoká škola kreativní komunikace, UJEP Ústí n/Labem a U3V VŠE Praha). Zajímavý prostor vytvořil různé příležitosti, jak jednotlivá díla vystavit, včetně oblíbených pop-up prezentací jednotlivých autorů – Magdaleny Bláhové, Josefa Hníka, Gábiny Fárové nebo Terezy z Davle.

Odpoledne následovala ještě návštěva ateliéru Zdeňka Lhotáka. Ten leží v klidné uličce na Malé Straně. Úplně jiná atmosféra než na vzletné Letné. Úzké temné uličky, úzké schodiště v domě vede do ještě užší chodby v prvním patře. Méně efektů, útulnost a řád. Úplně jiné plynutí času, jiná dynamika a hlavně – úplně jiné světlo, napadá mě. V hloubce introvertního bytu dokonce tma. V temné komoře, kde to všechno vzniká. A pak několik starých fotoaparátů, které jsme si mohli zkusit sami nastavit a zprovoznit. Cvak. A cesta zpět proti proudu času, zpátky ke kořenům.

text: Petr Doležal
foto: Vojtěch Mervart,  Ondřej Kuruc, Veronika Mitsul, Filip Bezděk a Zdeněk Lhoták

 

Studenti Fotografické tvorby Akademie Michael – Vyšší odborné školy pod vedením Andrey Thiel Lhotákové i letos fotili pro studenty architektury z ateliéru ZAN Amblerová – Hanzlíková na ČVUT jejich klauzurní práce – modely objektů pro Náchod, stavby Labyrintu/Bludiště. Fotografie byly použity v portfoliích studentů jako součást dokumentace a zároveň byly součástí výstavy klauzurních prací.

Ze slov studenta Jakuba Špůra: „Focení modelů je kreativní, ale poměrně složitá technická záležitost právě s ohledem na velikost foceného objektu (pozn.: modely jsou obvykle do max. velikosti 1 x 1 m). Je to velmi delikátní hra se světlem. Světlo je nedílnou součástí architektury, v podstatě ji dotváří, u modelů to platí dvojnásob. Fotograf si musí najít způsob zachycení atmosféry. Naproti tomu stojí autor návrhu a modelu (budoucí architekt), který ale ve svém díle vidí úplně jiné skutečnosti. Před samotným focením se musí s fotografem dohodnout, co je pro něj podstatné ukázat, vypíchnout nebo odhalit nezasvěcenému divákovi. Též je zajímavé pak vidět, co si následně vybere za fotky – já jako fotograf vnímám víc hru světla, zachycení jedinečnosti okamžiku a neobvyklé úhly pohledu, budoucí architekt upřednostňuje hmotu, detail a kombinatoriku tvarů.“

foto: Milan Smolík, Andrea Lhotáková

Z focení v prostorách ČVUT za přítomnosti autora modelu:

Fotografie použité na výstavě klauzur na ČVUT:

 

V pražském kině Pilotů proběhlo autorské promítání filmu Rozluka spolu se dvěma dokumenty, na nichž Kryštof Kindl, student 2. ročníku Akademie Michael – Vyšší odborné školy v oboru Filmová tvorba, dlouhodobě pracoval.

Film Rozluka pojednává o stále aktuálním tématu ve společnosti, a to o zrušení manželského svazku. Zaznamenává víkendový pobyt středně zabezpečené rodiny na jejich chatě a sleduje rozjitřený vztah mezi rodiči očima jejich syna. Kdo si nakonec získá dětské srdce?

Produkce tímto děkuje Kryštofovi za veřejné poděkování všem, kteří se na filmu podíleli – filmovému štábu, hercům, kamarádům a rodině. Bez nich by tento film těžko vznikl.

Film se bude ucházet o místo na promítání v rámci Festmichaelu – podaří se mu probojovat se ve velké konkurenci ostatních?
Přijďte se o tom přesvědčit do kina Lucerna dne 15. 6. 2023!

text: Filip Špinka
foto: Milan Smolík