Studenti Fotografické tvorby Jiří Macháček a David Urban spolu vystavují v galerii 400ASA.
Oba protagonisté mají velmi specifický pohled na svět a oba pojali svou část výstavy po svém. Děkujeme galerii 400ASA za umožnění výstavy a doc. Karlu Cudlínovi za pomoc se zprostředkováním. Poděkování náleží i Zdeňku Lhotákovi za cenné rady při chystání výstavy a Tomáši Třeštíkovi za entuziasmus.
Jirka Macháček o svém autorském projektu:
„Teraformace osvitem je pro mě dokumentace objektu, zátiší a prostředí, kterých v dnešní době stále přibývá a většina lidí je už asi ani moc nevnímá.
Mě tyto objekty fascinuji tím, že mi nějakým způsobem vypadávají z reality. Přijde mi skoro jako by tam nepatřili a tak se je svým tvůrčím způsobem snažím zakomponovat do svého fantaskního světa, kterej roste s každou další fotkou. Vlastně je to pro mě takovej způsob pozemšťování.
Tohle možná vyzní trošku pateticky, ale spíš než o výsledné fotky mi jde o ten proces. Jelikož používám dost freestylové techniky, tak je to vždycky strašná zábava a nejlepší fotky vznikají stejně nahodile ze situací, kdy opravdu běhám v takovém polotranzu s foťákem po venku a vlastně si stále hraju. Je to pro mě velká forma terapie a sám jsem občas překvapenej, co z dané scény nakonec vyleze. Celej soubor je spíše individuální výpovědí a společně s těmi použitými kresbami, které fotografie jaksi spojují, vlastně velice dobrej náhled do mé hlavy v průběhu posledních pár let. Zároveň si myslím ale, že je to také dobrý odraz dnešní společnosti a jejího fungování, které mě z velké části deprimuje a uvrhá do různých zasmušilých stavů. U fotek jde rozhodně více o přenesení nějakého pocitu, než o výpovědní hodnotu.“
David Urban ke svému vystavovanému souboru:
„Vystavovaný soubor je skutečně moje osobní volná tvorba naprosto odlišná od toho, co fotím stěžejně. Fotky převážně pocházejí z období proticovidových demonstrací. Z hlediska přípravy to bylo velmi náročné, musel jsem se infiltrovat do různých FB skupin, protože zpočátku to byly akce utajované. Vystavený soubor není dokumentem nebo reportáží v pravém slova smyslu, jde o více než pouhý záznam událostí. Snažím se proniknout do hlubin duše české společnosti a reflektovat její rozpoložení v turbulentní době 21. století. U fotek je upravena zejména saturace, barvy jsou sytější než ve skutečnosti, soubor neobsahuje záměrně celky, to má v reportáži každý, ale je zde kladen důraz zejména na portréty nebo skupinové portréty. Fotografie jsou silnou výpovědí o emocích, nadějích i frustracích, které rezonují v našem světě. Velkou inspirací pro mě byl Bruce Gilden. Práce na tomto souboru byla pro mě paradoxně útěkem do klidu, nikdo na mě netlačil s termíny, nikdo mi nediktoval podmínky a mohl jsem si vlastně fotit, co se mi zlíbilo.“
Foto: Tadeáš Hlásek
